Vodopády odedávna patří mezi přírodní fenomény, které dokáží člověka fascinovat. Jen málokoho nezaujme pohled na masu padající vody, bouřlivý rachot vodní tříště a nezřídka i oblouk duhy, trpělivě čekající než zmáčkneme spoušť fotoaparátu.

Někteří lidé jsou dokonce ochotni cestovat za jedním vodopádem přes půlku světa. Vzpomeňme například Viktoriiny vodopády na Zambezi nebo Salto Angel ve Venezuele.

Nemusíme však daleko – v domovské Evropě najdeme místo, kde i ten největší fajnšmekr přes vodopády zůstane očarován jejich počtem a různorodostí. Tím místem je Island. Kolik přesně tu najdeme vodopádů asi nikdo nespočítá, každopádně se Islandu právem přezdívá země tisíce vodopádů.

Pojďme si přestavit ty nejhezčí, nejznámější i ty méně známé a těžko dostupné vodopády země Vikingů.

Pravděpodobně nejznámější islandský vodopád najdeme relativně blízko hlavního města Reykjavíku a nezřídka to proto také bývá první vodopád, kterého turisté spatří. Vodopád leží v tzv. “zlatém trojúhelníku” a vedle gejzíru Geysir a národního parku Thingvellir je jednou ze tří významných atrakcí Islandu.

Moc však nechybělo a 32 metrů vysoký vodopád bychom nikdy nespatřili v jeho plné kráse. Na počátku minulého století měli zahraniční investoři v plánu využít síly vodopádu k výrobě elektrické energie a vybírat vstupné za možnost jej vidět.

Situaci zachránila až Sigríður, dcera farmáře z nedaleké usedlosti, která pohrozila, že spáchá sebevraždu skokem do vodopádu. Stát naštěstí vodopád vykoupil a celou akci spojenou s prodejem pozemků a stavbou elektrárny zrušil. Dnes můžeme ve stráni naproti vodopádu spatřit pomník s reliéfem Sigríður Tómasdóttir, který tu byl vztyčen na její památku.

Pohled na dvoustupňovou kaskádu, kterou se valí ledovcová řeka Hvítá, je skutečně zážitkem, na který se nezapomíná. Někteří turisté se spokojí s pohledem z vybudovaných vyhlídkových platforem, jiní zamíří přímo k vodopádu a klidně se přitom nechají zmáčet vodní tříští ledové řeky.

Málokdo však ví, že nedaleko odtud najdeme další unikát, vodopád Háifoss, který je svou výškou 122 m druhý nejvyšší na Islandu. Pro cestu k němu ovšem potřebujete terénní auto, a tak tu málokdy někoho potkáte. Jaký kontrast představuje úzký proužek vody ve srovnání s přelidněnou “primadonou” Gullfosem!

Jestliže Gullfoss je nejnavštěvovanějším islandským vodopádem, pak vodopád Skogafoss bude pravděpodobně pro tento ostrov nejtypičtějším. Fotografie 60 m vysokého vodopádu obklopeného zelení a nezřídka i duhou naleznete ve všech prospektech a v podstatě nejdou zkazit. Vodopád se řítí z útesu, který byl v dávné minulosti mořským pobřežím – po poklesu pevniny dnes 6 km vzdáleným.

Podle legendy ukryl Prasi Pórólfsson, první Viking usazený v této oblasti do jeskyně za vodopádem poklad plný zlata. Doposud poklad nikdo neobjevil, a tak čeká možná na vás!

Vodopád si můžeme prohlédnout zespodu nebo vystoupat po schodech nad jeho hranu a pozorovat rybáky, kroužící nad 50 m vysokou vodní hradbou. Kdo má čas a dobré boty, tomu lze doporučit pěší výlet směrem k horskému hřebeni.

Cestou na vás čekají další dvě desítky vodopádů, ukrytých v hlubokém a divokém kaňonu řeky Skogá. Kolik jich uvidíte, záleží jen na vás – cesta je místy dobrodružnějšího charakteru a celou i s návratem ji lze absolvovat cca za půl dne.

Dalším vodopádem je nedaleko ležící Sjealandfoss. I kolem něho je docela rušno, za což vděčí jedné zajímavosti, kterou asi nikde jinde na Islandu nezažijete. Vodopád lze totiž doslova obejít a po úzké a kluzké pěšině se dostat za několik desítek širokou hřmící vodní clonu. Ukryti v bezpečí skalního převisu, můžete jej odtud pozorovat z “obrácené perspektivy”.

Národní park Skaftafell nabízí kromě ledovců a nejvyšších hor Islandu další z islandských vodopádů. V překladu jeho jméno znamená “černý vodopád”, neboť se nachází v rokli tvořené tmavým čedičem. Šestiboké čedičové sloupy se kolem něj rozpínají do stran a tvoří tak s bílou vodní tříští dokonalý kontrast barev a tvarů.
K vodopádu tentokrát musíte pěšky, cesta od informačního centra ale nezabere víc, než půl hodiny. Po prohlídce se můžete vrátit stejnou cestou nebo pokračovat trekkingem po některé z pěších tras národního parku.

Za dalšími zajímavými vodopády se vydáme na sever Islandu. Nedaleko jezera Mývatn najdeme “boží” vodopád Godafoss, který na řece Skjálfandafljót tvoří zajímavou kaskádu ne nepodobnou zmenšenině Niagarských vodopádů. Ačkoliv je vysoký pouhých 12 metrů, patří mezi nejhezčí a nejnavštěvovanější vodopády Islandu. V překladu jeho jméno znamená “vodopád bohů” a toto pojmenování prý pochází z roku 999, kdy se na zasedání parlamentu Vikingové rozhodli přejít na křesťanství. Při návratu ze zasedání vhazovali své pohanské bůžky do vodopádu a ve stejné tradici pokračovali prý Vikingové i budoucnu.

Na závěr jsme si nechali opravdového bumbrdlíčka – vodopád Detifoss je totiž nejenom nejmohutnější na Islandu, ale i v rámci celé Evropy. Největší islandská řeka Jokulsá, sbírající vody pod ledovcem Jokulsárlon, se tady náhle propadá do 44 metrové hlubiny.

Vodopád dosahuje šířky 100 metrů a jeho průtok kolísá mezi 100 – 500 m3/sec. (pro představu: Vltava v Praze má normálně průtok kolem 150 m3/sec). Pohled na masy šedivé ledovcové vody a dunivý rachot se opravdu jen tak nezapomíná.

Vodopád je přístupný z obou stran, většina turistů navštíví pravý břeh, kam vede solidní šotolinová silnice. Opačný břeh je potom vyhrazen majitelům terénních aut nebo pěším turistům. Ti se mohou s batohem na zádech vydat podél řeky Jokulsá vstříc k dalším vodopádům. Kaňon řeky se nachází v národním parku Jökulsárgljúfur, kde kromě mnoha vodopádů můžeme obdivovat neporušenou severskou tundru.